Lehkým krokem se přemísťujeme na kamenicu, a jdeme přímo pod hráz, dokud to jde. Pak znovu obíháme kopec a jdeme nahoru. Pes pana hrázného je zavřený. Dobré znamení. V žádném z oken se taktéž neleskne optika kulovnice, takže máme zpola vyhráno.
V průběhu cesty práskám nějaké to panorama, abych si dokázal, že jsem stále tak šikovný, jak si o sobě myslím. Fotím taktéž nějaké HDR.
fotil táta. Vyvržený vorvaň.
Konečně přecházíme hráz až na její konec a já zapínám GPSku. Ta je celkem zmatená. Vede mě na místo kdesi za hrází v blízkosti lesa. Táta nadšeně hledá, ale po deseti munutách šťárání se ve všem možném od mravenčích larev po koňských exkrementech nadšení přechází. Chci volat sestře o hint, ale signál néni. Tak hledáme dál. Protože jsem génius, říkám si, že to zvládnu i bez GPSky. Vypínám ji a jdu hledat jen očima. Netrvá ani dvacet sekund a moje oči..
Uporozňují vás, že tohle bude takový prasácký spoiler, že bude autor kešky možná nasraný. Já říkám, že tu na blog chodí jen má rodina a známí a že nehrozí ohrožení nějakým hajzlem, co by dle blogu kešky hledat a ničil, takže klid.
...Netrvá ani dvacet sekund a mé oči spočinou na nohou informační tabule. Něco je jinak. Šrouby nejsou symetrické. Absence symetrie mě praští do očí. Na druhý pohled se dívám na masivní kovový šroub se slovy: "na co by tady doprdele dávali takovou vejkej šroub do dřeva". Chytnu ho. A mám ho. Je to magnet!!! Geniálně vymyšlená skrýš.
Výborná keš. Mé nadšení přetrvává celou zpáteční cestu.
Jako bonus moje fotka houby, kterou většina dnešních houbařů-dětí odnášela v košíku. Přeji dobrou chuť. PS: nepršelo. xD
