Stále se na něj dívá

Když jsme dnes s Markétou vyráželi na lov, jen stěží jsem si představoval, že na perimetru, kde GPSka hlásí souřadnice, strávíme 60 minut hledáním.

Ale to bych předbíhal. Kolem poledne jsme vyrazili do Borotína. Rychle zdolali kopec ke koupališti a pak se chvilku prodírali lesem za šipkou, než jsme našli cestu. K místu jsme dorazili zcela bez problémů. Co se ale dělo poté, o tom stále ještě mluvím s třesoucím se hlasem :D

GPSka se v hustém porostu zbláznila. Nebyla sto ukázat pozici přesně. Signál vypadával. Komplikovaný terén zarostlého kopce s pískovcovým útvarem, do nějž byla vytesána hlava, působil zlověstně už od pohledu. Svah jsme prošli nahoru a dolů snad dvacetkrát. Už při našem příchodu bylo patrné, že je zde geodálnice. Stopy zoufalých kačerů, snažících se najít malou schránku, byly znát na každém kroku. Terén vypadal, jako rozrytý od prasat. Každý centimetr čtverečný byl rozjebaný. Hlína prýštěla kolem podvrtaných strouchnivělých pařezů. Po 45 (!) minutách, strávených na perimetru jsem se rozhodl zavolat přítele na telefonu a nechat si přečíst hint. po dalších 10-15 minutách jsem ji našel, ale Markétka taky hledala :D Aby se neřeklo :D

Důkladné zamaskování mě tak nasralo, že jsem to schoval stejně vychcaně a jsem dost zvědavý na log toho, co to bude hledat po mě. Dobře vám tak :D Ve vší počestnosti :D Poté co jsem zařval a zaklel, proběhlo obligátní logování.
Odcházeli jsme vyčerpaní, ale s pocitem, že byla pokořena další keška. Tahle byla asi nejtěžší, co jsem zatím hledal.

Poté jsme vyrazili na cestu do Velkých Opatovic. Trochu jsem špatně určil směr, takže jsme šli chvilku mírně mimo, ale po zapnutí GPSky jsme se urgentně vydali správě. I když cestou neznačkovanou.

Už už jsem myslel, že mi zdechla baterka v GPSce a že druhou a zároveň poslední plánovanou kešku budeme muset odlovit jindy. Nakonec jsem objevil novou funkci toho přístroje -- tlačítko hold -- o kterém jsem vůbec nevěděl, že tam je a asi se mě v kapse omylem aktivovalo. (velice vtipné vzhledem k tomu, že tlačítko hold slouží k tomu, aby se samovolně nemačkaly klávesy :DD) :D Jsem kokot.

Druhá keška již byla snadná. Až na polohu slunce, která byla restartem stanovena na stejnou, jako je 1. května 2001 v 0:15 v noci. Ale i tak byla nalezena.


Zvětšit mapu

Rozhledna Malý Chuj

Ad ten nadpis: no, to nebylo o mně. Ve skutočnosti se jedná o toto místo :D; "tyvole, my na to máme moc vysoký IQ" :D

V odpoledních hodinách bylo rozhodnuto, že dnešní výlet bude veden pod taktovkou zkušeného člověka (mě) do nedalekého působiště sochaře Stanislava Rolínka. V plánu byla jedna tradiční keška a jedna mysteriózní.

Z Obory rychlým krokem k první skrýši. Lesní cestička nás velmi rychle dovedla k sousoší a samotné dohledání bylo pro mě a moji gpsku otázkou pár okamžiků.
Otec, který vyběhl vpřed, doufaje, že konečně najde taky něco on, šel tak rychle, že keš přešel :D HAHAHA.

/fotka č. 1. - chobotnice na rozhledně/

Druhá keška nebyla vůbec jistá, jelikož se skládala z rozluštění (po prokoknutí snadné hádanky). Abych nespoileroval: V odstavci najít slovo dle parametrů, pak ze slova přeskládat jiné slovo, dle ASCII kódování překódovat. Poté na rozhledně Malý Chuj (:D) najít speciální místo, které bylo třeba překódovat a dosadit do předchozí šifry. A voilá. Souřadnice byly na světě. Ach, tak snadné. Jediné, co nám dalo zabrat je otázka, zdali je slovo "poezie" českého původu. (Je??) Pak už to běželo velmi rychle. Jelikož nás rozluštění napadlo až po cestě a na domácí přípravu čas nebyl, muselo proběhnout polní dekódování. Což bylo pro mě, jako zkušeného šifranta, velmi snadné. Po pár minutách na kopci jsem již měli keš před sebou. Po desetiminutovém hledání propisky (která v keši bohužel nebyla) jsem vítězoslavně nalezl ve svém batohu pastelku, takže mohl proběhnout i trochu netradiční log oranžovou barvou.


Zpáteční cesta nestojí snad ani za zmínku.. Snad jen, že Grena je fakt hnusná limonáda a zase jsem si připomněl, že už to pít nikdy nebudu. Oni mají nejen hnusný pivo ale i hnusný limonády. Fuj.

/fotka č. 2. otec zavěšen na Oboře (:D) - fotil jsem já/


Zvětšit mapu

Svitávka, Hradisko

Nová keška relativně blízko našeho domova nemohla dlouho zůstat ignorována. Proto jsme se tam vydali i přes můj dezolátní stav :D Z Mladkova podél řeky imaginárních bobrů až pod kopec s hradiskem. Stoupání bylo značné. Do kopce to bylo těžší, protože mě kromě zad bolí taky nohy. Keš dohledána bez problému. /příliš snadné/. Byli jsme snad 5. zapsaní v logu, jelikož je keška opravdu čerstvá (FTF: 2. září). Zpáteční cesta zvolena příjemně. Hipísáckému jarmarku ve Svitávce jsme se naštěstí vyhnuli.

(fotil táta, popisek: nejlepší člověk na světě to zase dokázal xD, možno vidět trosky hradiska a mě)


Zvětšit mapu