"Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval, jelikož místo znám a jsem inteligentní člověk.."Ze začátku cesty se přes nás přehnala mírná přeháňka, ale po této spršce už dalo počasí pokoj. V Doubravici na náměstí zapínám GPSku a lovím signál.
Pomalu se plazíme podmáčenou cestou směrem za šipkou. Překonáváme několik brodů smradlavého potoka, který asi teče z Letovic, nebo jinak si ten smrad fakt nedovedu vysvětlit.
K místu, kde se cesta uklání směrem ke hradu a začíná prudce stoupat z údolí, jsme dorazili velmi rychle. Celý prostor, kde se tvrz nacházela, je pokryt nově vysazenými stromky. Terén je touto výsadbou změnen, po těch pár letech, kdy jsem toto místo naposledy navštívil, téměř k nepoznání. Sebíhám nahoru a dolů, jak překonávám hradní valy. Jsem rychlý a snažím se být maximálně efektivní. Postup směrem k souřadnicím místy připomíná úvodní scénu z filmu Zachraňte vojína Ryana. Terén, který je po noční spršce nasycen vodou, značně podkluzuje. Bahno se lepí na boty a nohy kloužou po všudypřítomných kamenech a kouscích pařezů. Nakonec to odnese moje levá noha, kterou použilo mé tělo k vyrovnání rovnováhy takovým zposobem, že budu ještě několik dní kulhat :D
K samotnému nalezení kešky ani nepotřebuji GPSku. Vylezu a vidím. A opravdu, můj tip byl správný. Keška je v dezolátním stavu. I tak proběhne obligátní logování. Poté se vydáváme lesem na cestu zpět.
Zpátečně cesta se nakonec protáhne, protože otec namyslel, že by se mohlo jít do Újezda, ale už si nepřošel mapu... Máme (resp. on, já ne!) mírné problémy s nalezením správné cesty, tak chvilku šněrujeme místní cyklostezky. Poté vytahuju GPSku a ukazuji, coby hrdina, správnou cestu. Jsem prostě príma. Podzimním lesem cesta ubíhá rychle a nakonec se vyhoupne horizont a střechy nuzných stavení Újezda.Z Újezda odjíždí autobus neobvykle načas.
Komentáře k fotkám:1. Chobotnice, zřejmě u jediné dochované hradní zdi. Krátce po logování.
2. Lesní snímek.
3. Včelí úly u Kuniček.
