Mojetínský kras

Mojetínský kras je označení pro krasovou oblast poblíž kopce Mojetína, který se nachází nedaleko obcí Šebetov, Knínice u Boskovic a Vážany. Hned z rána, vybaveni výbornou svačinkou vyrážíme na pochod. První kopec je tvrdá zkouška houževnatosti a výdrže. Já sám mám co dělat, abych ve zdraví stráň vyšel i se svým asi 30 kilovým batohem :D Z asfaltové silnice zabočujeme pod les a naskýtá se nám takovýto krásný pohled. Boskovická brázda jako na dlani.
Pokračujeme lesem ještě stále v mírném, ale o to citelnějším kopci. V přestávkákch se snažím práskat nějaká makra, ale za mírného větru a bez stativu to jde těžko..
Konečně se lesní cesta svažuje zase směrem dolů a opět se napojujeme na asfaltovou svážnici. Na té se jde dobře. Bohužel po chvíli opět míříme na horší odbočku. Jelikož jsem (mj.) chytrý a sečtělý, místo dobře znám. Je to takové pěkné skalisko nad Knínicemi u Boskovic. Už dlouhou dobu jsem si říkal, že by tady byla pěkná keška. Je to totiž největší skalisko (checht největší..., jediné, které je velké, ostatní jsou malé balvánky rozeseté po okolí) v celé oblasti. Tak si říkám. Ha, inteligentní člověk by to určitě umístil někam poblíž. Samozřejmě jsem se trapně mýlil. Šipka nás hnala úplně na opačnou stranu.. Houštím, travnatým porostem plném ztrouchnivělých klád a otrvaného hmyzu. Cestou necestou. Při této cestě jsem viděl snad všechno. Od divných druhů hmyzu, rozličných plemen trav, různých způsobů, jak zakopnout, zrádných děr v zemi a odporného středně vysokého porostu.. Jediné, co jsem doprdele neviděl byl Mojetínský kras. A tak se ptám, nemá být cílem kešky Mojetínský kras vidět Mojetínský kras? Není to tak správně podle doporučujících pravidel? Nemá snad keš vodit lidi na zajímavá místa? Asi ne. Tato keš nás vodila za klíšťaty a bordelem. Jenže to ještě nemělo být všechno. Po této půlkilometrové šílené cestě nás šipka vedla do nějaké nově VELMI HUSTĚ vysázené školy. Říkám si, že si snad pán zakladatel dělá ze mě pr*el. Radši nechávám Peťu stát na prahu té divočiny a sám se nořím za šipkou, které ukazuje cca 30 metrů do té džungle plné hmyzu. Protože mám oko velmi vytrénované, okmažitě keš vidím. Ale nevěřícně kroutím hlavu nad zaměrením pozice a hlavně vůbec celkovou volbu kešky resp. souřadnic. Ano, nacházíme se na kopci. K dispozici je minimálně sedm satelitů. A keš je zaměřená o 18 metrů špatně. WTF? Odměnou nám alespoň bylo krásné se pokochání nad tímto Geocoinem, který cestuje z Německa do Číny. Zapsali jsme si kód (proto neukazuji zámerně druhou stranu GC, na které je kód napsán), a budeme ho sledovat, jak se ke svému cíli dostává.Pak jsme již zamíříli domů. Les už od mé poslední návštěvy dost zarostl. Sešli jsme z kopce do Knínic, chvilku ještě tedy poseděli u rybníčku ve "Vilémově koutě".
Na závěr přikládám jedno HDR panorama Knínic :) Obrázek ve vyšším rozlišení je možno shlédnoutna mém deviant arts účtu.


View Larger Map

Operace Sluneční štít

Plánování operace sluneční štít započalo již v pondělí. Ačkoli jsme počítali s ohyzdným deštivým dnem, počasí nás mile překvapilo příjemnou slunečnou náladou. Tentokrát jsem se vydali na místo havárie letadla MIG21, kterému při 14. 10. 1988 přeletu nad drahanskou vrchovinou v ranních hodinách slehal proudový motor. Oba piloti na místě zahynuli. Blízko místa havárie se dnes nachází malý pomníček. Ten byl našim cílem.

Autobusem jsme se vyvezli na Bukovou, poté vyrazili polňačkou kolem ovcí a lidí směrem k lesu. Cesta však záhy končila kdesi v polích a tak jsme šli cestou necestou směrem za šipkou tu chvíli remízkem, tu chvíli travou až jsme dorazili k cíli. Odlovili jsme blízkou keš a zapálili svíčku.
Mé nenechavé já přesvědčilo Peťu, že by bylo vhodné se podívat i k místu havárie (pomníček se nacházel cca 300 metrů od skutečného místa neštěstí) a tak jsme tedy šli. Tu chvojí praskalo pod botou, tu mladý porost šustil o kalhoty. Tu pařez, tu jehličí. Vše probíhalo celkem dobře až do té doby, než jsme se dostali k potoku, jehož překonávání bylo pro Peťu osudným. Špatně vypočítaný skok měl za následek fatální namočení boty, ponožky a nohavice :D
Nakonec jsme ovšem k místu havárie došli. Člověk už by ho ani nerozeznal od původního lesa. Zasazené mladé stromky pomalu zarůstají paseku, kde pád a následný výbuch palivových nádrží na chvíli vymýtil život. Po chvíli zlobení mého programu se mi daří rozjet mé Smartmapy navigaci a spolehlivě dovádím naši výpravu na známou asfaltovanou silnici. Rozkládám alumatku a Peťa si suší ponožku a botu. Míříme směrem k Benešovu, cestou nás zdrží jen jedno zvíře uteklé patrně z Olomoucké zoo a poté podivně oblečení důchodci, sbírající mrtvoly a dřevo. V Benešově chvilku posedíme na lavečce a bereme první autobus mířící do Boskovic.


View Larger Map

Veselice rozhledna - keš a focení

Rozkaz zněl jasně. Dnes, v tento parný den, jsme si naplánovali výlet na rozhlednu Vavřinec-Veselice. Při této příležitosti jsme provedli odlov místní keše. Zároveň se taktéž seznamuji se svým novým skvělým fotoaparátem . zrcadlovkou značky Olmypus. Chobotnice bude mít konečně pořádnou fotodokumentaci.

Vyrazili jsme časně z rána, v závoji ještě normálních teplot. Autobus, který objíždí i takovou prdel, jako je Velenov, nás nakonec (s jedním přestupem) dopravil do počáteční destinace. Tou je městys Sloup. Slunce mezitím vystoupalo výše nad obzor a když jsme si to vykračovali po modré do kopce, už bylo pěkně vedro. Nakonec jsme ovšem dorazili až do odporné malé vesničky, kde, jak se později ukázalo, mají speciální autobusovou zastávku. Jedinou v republice. Neviditelnou. Ale to předbíhám. Kvapem se vraťmě k událostem po příchodu do této obce, kde mají mj. i velmi odpornou zvonici.

Z obce jsme zamířili po asfaltové cestě přímo za nosem -- resp. za rozhlendou, tyčící se nad obzor, jako jehla píchnutá do zadnice regionu. Zapínám GPSku. Chvátáme. Krok krok. Roští roští. Prodírání se přes nízký porost nevesele nese Petra, jejíž oblečení není vhodné k pohybu v džungli. I přes hustý porost, dobře chytám signál a rychle a efektivně vedu naši výpravu (nebyla početná, pouze já a Petra) k cíli. Keš nacházíme s lehkostí a grácií. Jednouché. Chechtám se.
Fotím. Loguji. Fotím. A prodíráme zpět.


Nyní již míříme ku rozhledně. Kupujeme si lístky a po odporně děrovaném schodišti lezeme nahoru. Již jsme nahoře. Sami. Fotíme a koukáme do krajiny. Koukáme také pod nohy. Jaká je to ale odporná výška.
Pak jdem dom.
No dobře, sejdeme dolů, odpočíváme a sledujeme turisty, vyhožující na sebe plivnutím z patra. Pak jdem dom.
No dobře, jdeme na zastávku. Ptám se místního močícího chlapce, kde je tady zastávka. Chlapec mě naviguje k oné raritní zastávce. Opravdu ověřujeme, že je neviditelná. Scházíme proto pro jistotu o vesnici níže. Kde mají zastávku, co vypadá jako obří rejnok. Jako ploutvička.
Jedem dom.

Mapa oblasti:

View Larger Map