Autobusem jsme se vyvezli na Bukovou, poté vyrazili polňačkou kolem ovcí a lidí směrem k lesu. Cesta však záhy končila kdesi v polích a tak jsme šli cestou necestou směrem za šipkou tu chvíli remízkem, tu chvíli travou až jsme dorazili k cíli. Odlovili jsme blízkou keš a zapálili svíčku.
Mé nenechavé já přesvědčilo Peťu, že by bylo vhodné se podívat i k místu havárie (pomníček se nacházel cca 300 metrů od skutečného místa neštěstí) a tak jsme tedy šli. Tu chvojí praskalo pod botou, tu mladý porost šustil o kalhoty. Tu pařez, tu jehličí. Vše probíhalo celkem dobře až do té doby, než jsme se dostali k potoku, jehož překonávání bylo pro Peťu osudným. Špatně vypočítaný skok měl za následek fatální namočení boty, ponožky a nohavice :D
Nakonec jsme ovšem k místu havárie došli. Člověk už by ho ani nerozeznal od původního lesa. Zasazené mladé stromky pomalu zarůstají paseku, kde pád a následný výbuch palivových nádrží na chvíli vymýtil život. Po chvíli zlobení mého programu se mi daří rozjet mé Smartmapy navigaci a spolehlivě dovádím naši výpravu na známou asfaltovanou silnici. Rozkládám alumatku a Peťa si suší ponožku a botu. Míříme směrem k Benešovu, cestou nás zdrží jen jedno zvíře uteklé patrně z Olomoucké zoo a poté podivně oblečení důchodci, sbírající mrtvoly a dřevo. V Benešově chvilku posedíme na lavečce a bereme první autobus mířící do Boskovic.View Larger Map
